Zprávu máte. Jistotu ne.

Někdo vám udělal inspekci a vy teď držíte dvacet stran, ve kterých se opakuje slovo doporučuji. Nevíte, jestli je to v pořádku, nebo jestli jste zaplatil za obhlídku okem.

Přečtu tu zprávu celou a napíšu vám, co v ní chybí proti tomu, co jste si objednal, co je napsané tak, že se z toho nedá nic vyvodit, a co z toho je při jednání použitelné. Nikam nejezdím a nic vám neprodávám.

Co ve zprávě hledám

Nejdřív porovnám obsah s tím, co jste si objednal a zaplatil. Chybět může jen to, co mělo být slíbeno, takže bez objednávky nebo nabídky se posudek dělat nedá a řeknu vám to hned.

Pak čtu tři věci. Co chybí. Celé oblasti, které měly být v rozsahu a ve zprávě nejsou, nebo jsou odbyté jednou větou.

Co je změkčené. Formulace typu doporučuji sledovat, doporučuji odborné posouzení nebo bez zjevných závad, které vypadají jako závěr a přitom neříkají nic. U každé napíšu, co by na tom místě mělo být.

Co znamená to, čemu nerozumíte. Odborné věty přeložím do češtiny a napíšu, jestli za nimi stojí nález, nebo opatrnost.

A co z toho vlastně můžete použít

Poslední část vyjádření je praktická. Vyberu z cizí zprávy nálezy, které jsou doložené natolik, že se o nich dá mluvit při jednání o ceně, a oddělím je od těch, které stojí na jedné opatrné větě a druhá strana je smete.

Když ze zprávy plyne, že je potřeba se na něco podívat na místě, napíšu to a nacením to zvlášť. Nepředpokládám to dopředu a nesnažím se z posouzení udělat vstupenku na vlastní inspekci.

Když je zpráva v pořádku, řeknu vám to

Tohle je podstatné, tak to říkám rovnou. Když je zpráva dobrá, dostanete napsáno, že je dobrá, a cena je stejná. Práce je totiž stejná: přečíst ji celou a porovnat s rozsahem.

Posudek, který vždycky najde chybu, není posudek. Je to prodejní nástroj a poznáte ho podle toho, že jeho závěr znáte dřív, než ho zadáte.

Ze stejného důvodu neposuzuju člověka, který zprávu psal. Posuzuju dokument. Že někdo napsal slabou zprávu, o něm neříká nic, co bych já mohl doložit, a do vyjádření to nepatří.

Kdy si to neobjednávejte

Nejlevnější cesta je vždycky ta první: napište původnímu inspektorovi. Za vysvětlení vlastní zprávy se běžně neplatí a spousta nejasností se vyřeší jedním telefonátem. Když vám neodpoví nebo odpoví tak, že jste chytřejší nebyli, teprve pak má smysl platit někomu druhému.

Druhá bezplatná cesta je zkusit si tu zprávu přečíst sám. Napsal jsem k tomu návod, jak číst inspekční zprávu. Dost lidí po něm zjistí, že žádný druhý názor nepotřebuje, protože ta zpráva dává smysl, jen je psaná odborně.

A pokud jste ještě nekoupili a zprávu nemáte, tohle není vaše služba. Objednejte si rovnou inspekci. Posuzovat cizí papír má smysl jen tehdy, když ten papír existuje.

Co to není

Není to znalecký posudek. Nejsem soudní znalec, jsem stavební inženýr a inspektor, a tohle je odborné vyjádření jednoho člověka k obsahu dokumentu.

Není to právní služba. Co z nalezených vad plyne pro kupní smlouvu nebo pro reklamaci, patří advokátovi, ne mně.

Není to nová inspekce. Vaši nemovitost nevidím a její stav neznám. Vím jen, co je a co není v tom papíře, který jste mi poslal.

Co dostanete a za kolik

Písemné vyjádření do pěti pracovních dnů od chvíle, kdy mám zprávu i objednávku. K tomu telefonát, ve kterém si to projdeme, protože u téhle služby bývá otázek víc než u samotné inspekce.

2 750 Kč, konečná cena. Nejsem plátce DPH. Cena platí pro jednu zprávu k jedné nemovitosti bez výjezdu na místo. Rozsáhlé posudky přes sto stran a soubory několika zpráv k jedné stavbě nacením předem a dopředu vám řeknu kolik.

Jedna věc se vrací celá. Když zpráva neobsahuje ani jeden konkrétní nález s fotkou a s určením místa, není co posuzovat. Napíšu vám to, vrátím peníze a nebudu vám nic nabízet. Je to jediná podmínka vrácení a schválně je poznatelná z papíru, který držíte v ruce, ne z mého dojmu. Zprávu, která nálezy má a je v pořádku, posoudím normálně a platíte za ni celou cenu, protože přečíst se musela stejně. Takový dokument nepotřebuje posudek, potřebuje reklamaci u toho, kdo ho vystavil.

Časté otázky